Kazbeg 5033 m.n.m jihovýchodní stěnou

Volal mi Honza, jestli si to chci zopakovat. Kazbeg, třetí nejvyšší hora Gruzie a sedmá Kavkazu. Okamžitě jsem se rozhodl, že pojedu, nemusel jsem se rozmýšlet. Koneckonců jsem věděl, do čeho jdu, loni mi výstup nevyšel, tentokrát jsem měl příležitost to změnit.

Výlet začíná už doma, sbalení báglů, cesta na letiště a přílet do města Tbilisi, kde na nás čekal smluvený odvoz. Ubytování bylo domluvené asi ve 150 km vzdáleném útulné městečku Stepancminda téměř pod horou.

Zůstali jsme dva dny na místě pro načerpání místní atmosféry a především čekání na to správné počasí. Až jsme se rozhodli, že druhý den ve 22:00 vyrazíme na vrchol.

Pod kopec, kde je umístěná meteostanice a zároveň base camp, nás dovezl místní, pak už to bylo pořád jen po svých. Čekalo nás 800 m ledo – firnové stěny (zmrzlého sněhu) se sklonem 60 – 80 stupňů, co víc si přát.

Cesta na vrchol byla zvolená jihovýchodní stěnou místo od běžně chozené normálky. Kde jihovýchodní stěna je spíše horolezecký výstup než pěší turistika. Je potřeba mít s sebou veškeré vybavení jako jsou mačky a cepíny.

V průběhu cesty jsme se museli vyhýbat nebezpečným úsekům a to především padajícím kamenům, které se uvolňovali se stoupajícím sluncem. Proto jsme neměli času nazbyt a bylo důležité tyto úseky překonat ještě za tmy.

Po jejich překonání už nás čekala jenom čistá stěna na vrchol. Stále více pokrytá ledem místo firnu. Počasí bylo s každým metrem na vrchol mrazivější, ale čím více jsme se blížili vrcholu, tím méně nám -25°C vadilo.

V půl sedmé ráno místního času jsme vystoupili na Mout Kazbeg 5033 m. n. m. jihovýchodní stěnou.

Vrchol je úleva, speciálně, když poprvé se to nepovedlo, radost a takový ten pocit úspěchu po osmi a půl hodinové cestě na nohou.

Udělali jsme pár fotek a šli zpátky. Cesta dolů byla o něco rychlejší cca 5 hodin. Člověk je sice šťastný, že to dokázal, ale nevím, jestli mám radši to vzrušení před cestou, před vrcholem, nebo ta úleva při sestupu a vidině base campu.

Celkem jsme strávili v Gruzii čtrnáct dní. A vždy když se na tento výlet vzpomenu, aniž bych si to uvědomoval, začnu se usmívat. Těším se, co bude dál:).